Nejstarší záznamy o hornokrutské škole pocházejí z doby po třicetileté válce (1665). V roce 1677 však byla podle Zlaté knihy (kostelecký urbář) "škola pustá". Stopy dlouhé války se začaly v našem kraji pomalu zahlazovat až po roce 1712, kdy přešlo kostelecké panství do rukou kněžny Marie Terezie Savojské. V roce 1730 obnovila vrchnost v Krutech faru. První farář Václav Čípa, který byl strýcem známého rychtáře a kronikáře z Milčic Františka Vaváka, ve farské pamětní knize zhodnotil zdejší situaci slovy: " Kromě těchto dvou budov - dřevěné zbořené fary, v níž nikdo nebydlel, a staré školy, taktéž ze dřeva postavené, z nichž šla na člověka hrůza, byla zde jen poušť."
Avšak už v letech 1731 až 1732 vystavěla vrchnost nejen faru, ale i novou zděnou školu, dnešní domek č. 17. Budova pak sloužila svému účelu více než sto let a řízením osudu se ke svému původnímu poslání na čas vrátila ještě v druhé polovině dvacátého století, kdy znovu patřila ke škole.
Péčí šlechetné majitelky panství ovšem vznikla především nádherná dominanta obce - nový barokní kostel sv. Václava, který byl vysvěcen 6. října roku 1743.
V roce 1849 stará škola dosloužila. Vrchnost ji proměnila v hospodu a v sousedství byla postavena nová dvoutřídní škola - základ současné budovy.
Vzrůstající počet žáků si vynutil rozšíření školy na čtyřtřídní a tak roku 1885 bylo k severní straně budovy přistavěno nové křídlo. Touto přístavbou, která byla vysvěcena 3. října 1886, získala budova v podstatě dnešní podobu.
Naprosto rozdílné jsou ovšem počty žáků, kteří školu navštěvovali (srovnej s dnešními 43 žáky), např. v letech:
Kresba řídícího učitele Josefa Jareše z titulního listu Pamětní knihy obecné školy v Horních Krutech od r. 1938.